Definice štěstí

Procházíš se. V teplákách, chlupatejch ponožkách vyčuhujících z bot, s vlasama, který šampon viděly zhruba před pěti dny a s náladou trochu mrazivější než je počasí venku.

Nemáš ponětí kam, ale je ti to jedno, hlavně, že jdeš. Chodidlo za chodidlem. Krok za krokem. Někam a nikam zároveň.

A pak si uvědomíš, že touhle cestou, tímhle směrem se vydáváš každej den. Celej tvůj dosavadní život. Plácáš se někde a vlastně nikde. Směřuješ někam i nikam. Cejtíš se, jako že si něco dokázal, ale vždycky se najde někdo, kdo dokázal víc, a tak se zase cejtíš jako nikdo.

Ptáš se sám sebe, jestli je správně to, co děláš. Jestli je správně i to, co neděláš. A co vlastně to "správně" je?

Jestli jsi dost hezkej, dost bohatej, dost svalnatej a fit, dost šťastnej a veselej, dost chytrej, dost vtipnej, dost hodnej a milej. Dost cool a IN. Jestli jsi dost dobrej. Ve všem.

Na sociálních sítích projíždíš fotkama usměvavejch a šťastnejch lidí, úspěšnejch lidí, lidí, který milujou svojí práci, lidí s krásnýma postavama, se zamilovanýma rodinama, lidí s novým tím a novým tamtím, lidí opalujících se na plážích v Karibiku, lidí, co každej měsíc cestujou do jiný destinace. Fotkama lidí, kterým se prostě daří. A pak jseš tu ty. Zapomínáš na to, že každá ta fotka vydá za 1% z celýho jejich prožitýho dne a ptáš se sám sebe, proč ne já?

Procházíš se. Už ne sám. Chodidlo za chodidlem. Krok za krokem. Někam a nikam zároveň po boku dalšího člověka. Sdílíš se. Sdílíte se navzájem. A je to tak krásnej a osvobozující pocit. Sdílet se. Jinak než na sociálních sítích.

A pak si uvědomíš, že teplota tvojí nálady se zvýšila na tu venkovní, při který taje sníh. A že vlastně nepotřebuješ letět několik tisíc kilometrů daleko a vlastnit vilu s bazénem, aby ses cejtil šťastnej.

Už totiž šťastnej jseš. A vlastně i dost dobrej. Protože kdybys nebyl, neměl by ses komu sdílet.

L.